Přívoz

Přívoz je prastarým dopravním prostředkem. Sloužil odjakživa k překonávání řek starým obchodníkům stejně jako k místní přepravě. Pro pohybování přívozu byla dříve využávána lidská síla protože samozřejmě neexistoval motorový pohon. Dříve to byly čluny a vory, kdo se po řece pohyboval. Teprve o mnoho později, asi v polovině 17. stol., napadlo Nizozemce využít proudu řeky k pohonu přívozu z jedné strany řeky na druhou.

Oproti vysoko a nízkolanových přívozu je kyvadlový přívoz držen několiksetmetrovým lanem, které je upevněno proti proudu na břehu řeky. Od tohoto místa až k tělu přívozu je lano drženo pomocí bójí nebo sudů. Lano znemožňuje odplutí přívozní lodě, před lodí je vetšinou rozděleno na dva díly. Nastavení otáčení se provádí tak, že je pomocí motoru nebo ručně dle potřeby navíjena jedna či druhá čast lana, pričemž je loď nakloněna tak, aby ji proud neměl šanci překlopit. Takto vytvořená boční síla tlačí na lanech zavěšenou přívozní loď přes řeku. V našem případě se ale nevyužívá tohoto způsobu, loď je u nás korigována dvěma poněkud velikými vesly. Kyvadlová přívozní loď , které „pendlují“ mezi dvěma i několik set metrů vzdálenými body, mají v přirovnání k lanovým přévozům tu nevýhodu, že musí parkovat, ale i například při projíždění jiných lodí, nacházet pouze na té straně, na které je zavěšena. Kdyby se totiž nacházela na druhé straně, znemožňovala by takto svým lanem nataženým přes řeku, na němž jsou přivázány bůje, nebo sudy, komukoli průjezd.

Momentálně je v Německu 56 těchto ekologických dopravních prostředků, z toho 18 na Labi, 13 na Weser, 6 na Saale 6 na Dunaji, 4 na Rýnu a na Aller, 2 na Mosel a 1 na Neckar, Inn a Alz. Používá se celkem 45 velkých, obdélníkových přívozů, 9 osobních ve tvaru lodě, stejně jako obdílníkové přívozy pro dvě osoby. Nosnost velkách přívozů se pohybuje mezi 2,8 a 45 tunami, u osobních pak mezi osmi a třiceti osobami, naše osobní přívozy jsou postaveny pro 120 popř. 322 osob.

Labe mělo kdysi přídomek „ulice boháčů“. Už v Sachsenspiegel (1215-1235) byly poplatky za převezení pevně stanoveny: 4 chodci 1 F. , 1 jezdec na koni ½ F. a plný vůz 4 F.. To nemělo pro Rathen ovše téměř žádný význam. Teprve s rozvojem turismu získal přívoz na významu. Kolem roku 1800 přiřkla obec jednomu velice spolehlivému lodníkovi titul přívozního mistra. Od roku 1816 byl přívoz pronajímán, Karl-Gottlieb Jähnichen byl prvním nájemcem. Ten spravoval přívoz po dobu 12ti let a platil ročně 12 tolarů nájemného. V roce 1828 se stal přívozním mistrem Karl Gottfried Grahle. Ten bydlel „vzadu ve vesnici“ a vykonával přes den také jinou práci a pokud chtěl někdo převézt, museli jej nejdříve zavolat.

Od roku 1911 jezdil na Labi v době „odchodu ledů“ a při zvýšené hladině parní přívoz „Rathenská Bastaj“. V roce 2001 byl nahrazen přívozní lodí "Ratiner". 1954 byla pořízena přívozní loď Bergland, původně dřevěná byla v roce 1970 opatřena železnou konstrukcí. Kapacita této lodě je 322 osob.

Když člověk pozoruje z přívozu lidi čekající na břehu, kteří se sami sebe ptají, jak je to vlastně možné, že se takový kolos může bez motoru sem a tam pohybovat, je zřetelné, jakým nezvyklým dopravním prostředkem dnes přívoz je.

Ve spojení s krásami přírody způsobuje takový přívoz ve většině případů rozjímavost, která se přenáší na čekající a skrz tyto na tak krásném místě opanuje příjemný pocit klidu. Tyto pocity jsou tak silné, že přispívají často k tomu, že dokonce naprosto cizí lidé si o těchto prožitcích musí pohovořit.

Přívoz, tento k životnímu prostředí šetrný prostředek, je vzpomínkou na „staré dobré časy“.

(Quelle: Auszüge aus " Die Gierseilfähren in Deutschland" von Werner Timpe Hannover)