Historie Kurort Rathen

Počátky osídlování Rathenu jsou neznámy. Podle archeologických nálezů by se toto ale nechalo odhadovat na dobu kolem 1200 n.l.. První důkazní dokument pochází z 29. listopadu 1261. V této listině se jedná o spor mezi biskupem z Míšně a některými šlechtici, mezi kterými byl také Theodericus de Raten. O tom, že Rathen zabíral již dříve dva hrady (Starý a Nový Rathen), jsme se dozvěděli z jedné listiny z 6. března 1361.

Místním rodem byli pánové z Michelsbergu, pánové z Duby a pánové z Ölnitzu. Potom, co se poslední rytíř z Rathenu, Hans z Ölsnitzu, rozhádal se zemským správcem z Königsteinu, Brunem z Pforte, zaútočili sasští pánové ve prospěch pána z Pforte na Rathen a obsadili ho v roce 1467, kdy nakonec v květnu roku 1469 zničili hrad Rathen. Potom byl majetek jako ztracené léno zabaveno. Tehdejší panstvo z Rathenu patřilo i nadále, a to až úpadku Svaté říše římské (1806), podle lenního práva k české koruně.

Stejně tak začalo brzy lámání pískovcového kamene. Již v roční zprávě z roku 1388 jednoho drážďanského mistra ve stavění mostů je záznam o dodávce kamene z Rathenu. Lom a přívoz byli také do počátku 20. stol. významnými pracovními příležitostmi pro tehdejší obyvatele. Od počátku 19. stol. se ktomu to přidali ještě pěstování chmele a cestovní ruch. Zatímco to první nevydrželo moc dlouho, získávalo to druhé stále více na významu. Aby bylo vyhověno stále narůstajícím požadavkům, bylo nakonec za účelem rozvinutí cestovního ruchu, po navržení v roce 1892, konečně v roce 1934 postavena přehrada Amselsee v Kosím údolí, stejně jako také skalní divadlo v roce 1936. Od stejného data nese Rathen také přídomek „Kurort“ (lázně).

Ani dobách válek nebyl Rathen ušetřen. V roce 1639, v době 30ti leté války, vpadli Švédové do Saska, vypálili v Oberrathenu hospodáři George Krämer statek táhli dál na Königstein, aby toto krásné městečko také lehlo popelem.

Když za „Severní války“ (1706) vmašírovali Švédové znuvu do Saska, utekli obyvatelé Rathenu do okolních hor. Obyvatel Christopf Hase nechal zápis o tomto na hradě Neurathen. V „Sedmileté válce“ byl Rathen obsazen Prusy, kteří na začátku října 1756 postavili lodní most a tímto spojili na několik dní obě části obce, Oberrathen a Niederrathen.

Na podzim roku 1813, v době “Napoleonové války“, se zdržovali krátce Francouzi v obci a planýrovali, co se dalo. Obyvatelé schovali ale svůj dobytek do jeskyní.

Nejstarším pohostinstvím byli "Hotel Erbgericht" v Niederrathen (1470 prvně zmiňovaný) a "Ettrichs Hotel" v Oberrathenu (postaven 1851). Následovala pak spousta hospůdek a kaváren. Některé znovu zmizely (Hotel "Armida" v Niederrathen nebo "Cafe Marienhof" v Oberrathen), jiné byly znovuzprovozněny (Hotel "Amselgrundschlößchen" a Hotel "Elbschlößchen").

"Starý mlýn" v Amselgrund (Kosím Dole), kdysi mlýnice a pila, má svůj původ snad už v 13. stol.. Nedaleko ležící „Mlýnský rybník“ byl uměle vytvořen na „Zeleném potoce“ a nahromaděnou vodou pak bylo poháněno mlýnské kolo.

Církevně patřil Rathen už od nepamněti ke Königsteinu. Náboženská společenství nacházející se v Oberrathen přesídlila do Rathenu po první světové válce. Vlastního učitele měl Niederrathen už 1680. Děti z Oberrathen chodily do školy do Weißigu. Školní budova byla v Niederrathen postavena v roce 1874 a v roce 1980 uzavřela své brány.